Sada Kvašové barvy EL GRECO, v tubách, 12 barev, KREUL
hodnocení (0)
Nastavit hlídání
Chci být informován:
- Kód:
- HCK26250
- Výrobce:
- KREUL
| Cena s DPH: | 220,72 Kč |
| Cena bez DPH: | 182,41 Kč |
- Skladová dostupnost:
- SKLADEM
- Popis
- Foto
Popis k výrobku: Sada Kvašové barvy EL GRECO, v tubách, 12 barev, KREUL
Sada Kvašové barvy EL GRECO
Velmi populární sada pro všechny, kteří chtějí poodhalit kouzlo malířské techniky zvané kvaš (gouache)
Pro výrobu těchto brilantních barev jsou používány jen ty nejlepší pigmenty.
Barvy se vyznačují vysokou barevností, stálostí.
Použití:
pro malování na běžných podkladech pro akvarelovou barvu. Ideální pro uměleckou malbu a studium.
Co je to kvaš ?
Název této malířské techniky pochází z francouzštiny (gouache). Kvaš používá vodové barvy v hustších, oproti akvarelu neprůhledných nánosech s bělobou. Pojidlem bývá arabská guma nebo tragant s glycerinem. Za podložku slouží podobný materiál jako u akvarelu – papír, pergamen, textilie. Vrstvy lze nanášet po jejich zaschnutí, přičemž barva světlá, ale také do mokrého podkladu.
Této techniky se v minulosti často užívalo, zvláště ve středověku, při iluminaci a ilustracích rukopisů. V renesanci tato technika sloužila často k přípravě studijních kartonů. V sedmnáctém a osmnáctém století se jí užívalo také k tvorbě miniatur.
Kvaš si pochopitelně oblíbili také autoři, kteří se věnovali akvarelu (Claude Lorrain, J. M. W. Turner). Později Pablo Picasso, Marc Chagal. V Čechách se technice kvaše věnoval např. Josef Navrátil. Podobně jako u akvarelu docházelo a dochází k různým kombinacím kresby, akvarelu a kvaše a tempery, a to již od dob Alfonse Muchy nebo Luďka Marolda.
Ve sbírce kresby ČMVU lze jako příklad užití techniky kvaše uvést kvaš na papíře Antonína Strnadela Orání, 1936, K 656, nebo právě Luďka Maroda Na pláži, 1896, K 1522. Jakkoli v případě děl Luďka Marolda jde vlastně o kombinaci kresby a malířské techniky kvaše, kvaš je v tomto případě užit ukázkově. Podkladem pro dílo byl zvolen barevně tónovaný karton, jehož barevný charakter autor dokázal využít tím, že na něj nenanesl žádný tah štětcem, a podklad se tak stal integrální součástí díla. Podobně tomu bylo se značným využitím bílé barvy, která je v případě kvaše nepostradatelná. Kombinace kresby a kvaše se jako základ kreslířské bravury typické pro autory přelomu devatenáctého a dvacátého století uplatnila v množství komorních děl, která byla často přípravami k monumentálnějším realizacím.
V případech použití techniky kvaše dochází často nejen ke kombinacím kresby s kvašem, ale také ke kombinacím akvarelu a kvaše. Kvaš nebývá nanášen v pastách, ale v plochách rozředěnou barvou.
Sada Kvašové barvy EL GRECO
Velmi populární sada pro všechny, kteří chtějí poodhalit kouzlo malířské techniky zvané kvaš (gouache)
Pro výrobu těchto brilantních barev jsou používány jen ty nejlepší pigmenty.
Barvy se vyznačují vysokou barevností, stálostí.
Použití:
pro malování na běžných podkladech pro akvarelovou barvu. Ideální pro uměleckou malbu a studium.
Co je to kvaš ?
Název této malířské techniky pochází z francouzštiny (gouache). Kvaš používá vodové barvy v hustších, oproti akvarelu neprůhledných nánosech s bělobou. Pojidlem bývá arabská guma nebo tragant s glycerinem. Za podložku slouží podobný materiál jako u akvarelu – papír, pergamen, textilie. Vrstvy lze nanášet po jejich zaschnutí, přičemž barva světlá, ale také do mokrého podkladu.
Této techniky se v minulosti často užívalo, zvláště ve středověku, při iluminaci a ilustracích rukopisů. V renesanci tato technika sloužila často k přípravě studijních kartonů. V sedmnáctém a osmnáctém století se jí užívalo také k tvorbě miniatur.
Kvaš si pochopitelně oblíbili také autoři, kteří se věnovali akvarelu (Claude Lorrain, J. M. W. Turner). Později Pablo Picasso, Marc Chagal. V Čechách se technice kvaše věnoval např. Josef Navrátil. Podobně jako u akvarelu docházelo a dochází k různým kombinacím kresby, akvarelu a kvaše a tempery, a to již od dob Alfonse Muchy nebo Luďka Marolda.
Ve sbírce kresby ČMVU lze jako příklad užití techniky kvaše uvést kvaš na papíře Antonína Strnadela Orání, 1936, K 656, nebo právě Luďka Maroda Na pláži, 1896, K 1522. Jakkoli v případě děl Luďka Marolda jde vlastně o kombinaci kresby a malířské techniky kvaše, kvaš je v tomto případě užit ukázkově. Podkladem pro dílo byl zvolen barevně tónovaný karton, jehož barevný charakter autor dokázal využít tím, že na něj nenanesl žádný tah štětcem, a podklad se tak stal integrální součástí díla. Podobně tomu bylo se značným využitím bílé barvy, která je v případě kvaše nepostradatelná. Kombinace kresby a kvaše se jako základ kreslířské bravury typické pro autory přelomu devatenáctého a dvacátého století uplatnila v množství komorních děl, která byla často přípravami k monumentálnějším realizacím.
V případech použití techniky kvaše dochází často nejen ke kombinacím kresby s kvašem, ale také ke kombinacím akvarelu a kvaše. Kvaš nebývá nanášen v pastách, ale v plochách rozředěnou barvou.
